Mimořádně kvalitní freska od Franze Antona Maulbertsche začala chátrat už nedlouho po svém vzniku v 60. letech 18. století a jejímu stavu neprospěly ani v minulosti provedené opravy. Díky technicky i časově náročnému restaurování může nyní toto výjimečné umělecké dílo v interiéru klášterního kostela opět vyniknout.
Apoteóza Nejsvětější Trojice, stav po restaurování
Klášterní kostel Nejsvětější Trojice, založený na předměstí Brna markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským, patří spolu s přilehlým kartuziánským klášterem k nejvýznamnějším brněnským památkám. Gotický kostel prošel několika stavebními úpravami, nejvýznamnější z nich proběhla v 60. a 70. letech 18. století. Vymalováním fresky v boční, tzv. Švédské kapli kostela byl tehdy pověřen ředitel vídeňské akademie Franz Anton Maulbertsch, malíř proslulý expresivním stylem, který neváhal využívat neobvyklé barvy. Rozsáhlé dílo bylo dokončeno nedlouho před zrušením kláštera, což vedlo k jeho postupnému chátrání. Negativně se na něm podepsala kondenzační vlhkost, zatékání, prachové depozity, ale i technologicky nevhodné postupy v rámci předchozích restaurátorských zásahů. Od posledního restaurátorského zásahu z konce 50. let 20. století došlo k téměř úplné ztrátě malířského výrazu. Jednotlivé postavy i výjevy byly natolik nezřetelné, že se historikové umění v interpretaci ikonografie rozcházeli. V současnosti se hovoří o apoteóze Nejsvětější Trojice či o Bohu otci a alegorii církve.
Návrh na restaurování fresky vypracoval roku 2020 akademický malíř Mario Král, který s ohledem na stav díla přistoupil k úkolu mimořádně precizně. Práce proběhly ve třech etapách. Nejprve byly zpevněny uvolněné barevné vrstvy a došlo k odstranění silné vrstvy usazenin a nevhodných retuší z poslední opravy. Následovala hloubková konsolidace omítkových vrstev a podkladu a čištění a tmelení defektů. Barevná vrstva byla místy nenávratně poškozena, součástí prací proto byla barevná retuš nových tmelů a eliminace tmavých skvrn. V závěrečné fázi byly vizuálně odlišné části fresky zapojeny do celku lazurou, vycházející z barevnosti a tvarosloví okolí. Retuše byly prováděny jen do té míry, aby nezměnily charakter původní, byť již upravené malby.
Zásluhou kvalitně provedeného restaurátorského zásahu byl značně poškozenému dílu navrácen v maximální možné míře osobitý malířský výraz i netradiční barevnost. Zásadní podíl na úspěšném výsledku nese jak restaurátor Mario Král, tak vlastník objektu, Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, a jeho vstřícný přístup k obnově památky.
Nominuje NPÚ, ÚOP v Brně.
Na cenu NPÚ v kategorii Restaurování je navržena Římskokatolická farnost u kostela Nejsvětější Trojice, zastoupená farářem P. Josefem Jahodou, a restaurátor ak. mal. Mario Král.
